(English bellow)
Kurátorský text
V lese jsem se jako malý nemohl zbavit pocitu, že na mě někdo neustále upírá své oči. Když jsem se ale zaposlouchal či rychle otočil, nikde nikdo nebyl. Odpovědí mi bylo chrastění drobné zvěře v hrabance, ševelení větru ve větvích, ale také kořeny, co se snažily zamotat se do mých nohou a vzdálené kmeny stromů, připomínající siluety proměněných hrdinek a hrdinů. Při krajinných scenériích Michala Nagypála se mi pak ten pocit vrací. Jakoby obsahovaly přítomnost někoho nebo něčeho jiného, jen stěží vysvětlitelného.
Nadpřirozeno je ale jen jednou oblastí, odkud Michal Nagypál čerpá inspiraci. Stejnou pozornost věnuje i vědě, přičemž věda v jeho obrazech pověry, konspirace či mýty nevyvracuje, nevysvětluje, nýbrž je jejich živnou půdou. Stává se něčím, co vybízí k bohaté představivosti.
Tak je tomu i u vystavených obrazů. Mohou představovat fragmenty jakéhosi temného zapovězeného lesa, přestože prvotním inspiračním zdrojem jsou přírodovědecké poznatky z posledních let o tom, že stromy tvoří společenství, ve kterých společně komunikují, vyměňují si živiny a kolektivně se chrání před hrozbami.
Výstava navazuje na nedávno skončenou stejnojmennou autorovu výstavu v prostorách botanické zahrady UPJŠ v Košicích. Po řadě figurálních klerických obrazů se v ní Michal Nagypál opět vrací ke krajině. K té krajině, se kterou si získal pozornost už v rámci svých studií na pražské Akademii výtvarných umění, a kterou v Praze několik let ve větším rozsahu nepředstavil.
Curated text
As a child in the forest, I could not get rid of the feeling that someone was constantly staring at me. But when I listened or quickly turned around, no one was anywhere. My answer was the rustling of small animals in the burrow, the rustling of the wind in the branches, but also roots trying to get tangled in my legs and distant tree trunks, resembling the silhouettes of transformed heroines and heroes. That feeling comes back to me when I look at Michal Nagypál’s landscapes. As if they contained the presence of someone or something else, hardly explainable.
But the supernatural is only one area from which Michal Nagypál draws inspiration. He pays the same attention to science, and science does not refute or explain superstitions, conspiracies or myths in his paintings, but is their breeding ground. It becomes something that encourages a rich imagination.
This is also the case with the exhibited paintings. They can represent fragments of a kind of dark forbidden forest, although the primary source of inspiration is natural science knowledge from recent years that trees form communities in which they communicate together, exchange nutrients and collectively protect themselves from threats.
The exhibition is a continuation of the recently concluded author’s exhibition of the same name in the UPJŠ botanical garden in Košice. After a series of figurative clerical paintings, Michal Nagypál returns to the landscape. To the landscape with which he already gained attention during his studies at the Prague Academy of Fine Arts, and which he did not present in Prague on a larger scale for several years.
